Beruška: Myslím, že hodně dlouho do historie nenajdeš dobu, kdy se nedal získat vysokoškolský titul za něco co přímo nesouvisí s inteligencí (tak jaks' jí zadefinovala ty).

Ve skutečnosti se košíkářství na střední myslím studovat dá. Ale to, co se snažím naznačit, je fakt, že v odstupňovaném vzdělávacím systému by se (nijak pejorativně řečeno) intelektově, popřípadě prakticky méně náročné činnosti měly studovat na nižším stupni. K tomu, aby byl člověk dobrý košíkář, nepotřebuje krom výcviku a vrozené zručnosti prakticky nic, takže se na to dá v pohodě přihlásit ihned po základce. Kdo chce být jaderný fyzik, musí znát minimálně matematiku a fyziku do určité hloubky, přičemž učivo základky na to rozhodně nestačí a taky na to musí mít hlavu.

Inteligence má jistě mnoho podob. Teďka píšu na něco podobného domácí úkol, takže s tebou souhlasím, nicméně se stále nerovná zručnost nebo vůbec jakákoliv činnost, kterou zvládá nízké procento populace. Jde o ty úkony, při kterých musíš hodně přemýšlet a hledat souvislosti.

Jestli jsou umělecké činnosti řemeslo, to si netroufám odhadovat, neb ani do jedné kategorie pořádně nezapadají. Řemeslo je o zručnosti, což jistě umění je, nicméně pak tam máš také rozvinutou teorii, která už spadá do vědy. Takže jsou i nejsou. Asi záleží na tom, co konkrétního chceš v divadle nebo hudbě dělat.

2Beruška: Zajímalo by mě, jaké instituce máš na mysli. Pokud jde o vzdělávání, nevidím důvod danou věc oddělovat od školství. A košíkářství nepochybně vzdělání potřebuje. (Já třeba plést košíky neumím. Někdo by mě to musel naučit.) Kromě škol si pod vzděláváním představím maximálně různé zájmové útvary a rekvalifikační kurzy, případně oddělené přednášky organizované čímkoliv. Pokud ale někdo chce být od začátku života košíkářem a košíkářství se nedá zvládnout během střední školy (ani specializované), proč by neměl mít možnost ho studovat na VŠ?
Případně ještě jinak - jak rozlišíš řemeslo a akademickou činnost? Hudba a divadlo jsou řemesla?
Mně přijde, že jediné, co může dělat nějakou VŠ zbytečnou, ergo nepatřičnou, je fakt, že to samé se člověk může naučit na nějaké SŠ (případně VOŠ). Jiný důvod nepatřičnosti mě nenapadá.

Aby sis to nevyložil špatně: Nemám nic proti lidem, co pletou košíky, jenom si myslím, že by na výšky měla patřit akademická činnost a řemesla by se měla přenechávat jiným institucím.

2Beruška: To by byl případ takových přijímaček, kdy se nebere na kapacitu školy, ale na nějakou danou bodovou úroveň. Takovou střední školu neznám. Nejde o to "zvládnout přijímačky", ale "zvládnout je lépe než ostatní". A to je v konkurenci přijímacího řízení osmiletých gymnázií obvykle dostatečné síto.
Přijímačky slouží k seřazení uchazečů podle momentálního výkonu a je tiše předpokládáno, že ten odpovídá výkonu dlouhodobému. Promítá se v něm více věcí - aktuální příprava atd. - ale dohromady tento má dostatečnou vypovídací hodnotu. Bere nejlepších n.
Lehčí zkoušky tedy mají za následek jen to, že na špici se může nahromadit více studentů s málo rozdílnými výsledky, všemi blízko maxima. Dokud takový chumel podobných výsledků netvoří množství uchazečů přibližně rovné kapacitě školy (n), na obtížnosti testu vůbec nezáleží.

Inteligence je podle mě relativní veličina. Psychologové by se mnou zajisté souhlasili, že jí existuje mnoho druhů. Pokud je pletení košíků odborně tak náročná činnost, že se nedá zvládnout v rámci střední školy, nevidím důvod nějak ohrnovat nos nad tím, že existuje VŠ, která jej přednáší. Zároveň mi přijde logické, že podniky budou rozlišovat mezi košíkářem a jaderným inženýrem z ČVUT. Pak nikde nevzniká problém - pokud se mi košíkářství nelíbí, půjdu studovat fujtajfl.