Úvod | Aktuálně | Výuka | Úspěchy | Přijímačky | Fotogalerie | Fórum | Projekty | Různé | English
AV ČR - exkurze

Pod záštitou našeho ústavu se 11. 11. 2004 uskutečnila další fyzikálně zaměřená exkurze. Posluchači fyzikálního semináře se spojili ještě s několika dalšími zájemci z řad studentů, aby pod vedením dvou neohrožených a odhodlaných profesorek dosáhli Fyzikálního ústavu Akademie věd České republiky v Praze, kde v rámci Fyzikálního týdne probíhal den otevřených dveří. Před budovu jsme dorazili cca v 9:30 a plni energie jsme očekávali, co si na nás "páni výzkumníci" připravili.

A k vidění bylo opravdu dost. Začali jsme v "Laserové laboratoři pro vytváření vrstev". Zdálo se, že skoro všem tamějším učencům dělá jistou potíž vyjadřovat se o své práci v jazyce přístupném obyčejným smrtelníkům. Pracovník oné laboratoře bohužel myslel, že máme málo času, tak nás hned napoprvé trochu zahltil zhuštěným popisem činnosti tohoto oddělení. Jen krátce a jednoduše: Energie laserového světla se soustředí na terčík nanášené látky, část z ní se během velmi krátkého okamžiku změní na obláček plazmatu, načež ulpí na pokrývaném objektu. Takto se upravují např. umělé srdeční chlopně, pokusné kovové zubní protézy, vytváří se tak malá čidla (plynů...) a lasery. Mimo to, že jsme se dozvěděli o účasti laboratoře na zaměřování družic, jsme měli také možnost spatřit největší UV laser v ČR.

Další místnost – to bylo terno! "Supravodivost", skvělé a do budoucna velmi perspektivní odvětví. Zde nám poměrně srozumitelně popsali, co to je supravodivost, kdy byla objevena, jisté mezníky ve vývoji vědy o supravodivosti, rozdíly mezi normálním vodičem a supravodičem. Pak přednášející přistoupil ke stolu, kde ležela miska z pěnového polystyrénu a v ní cosi, co připomínalo malý a placatější puk pokrytý jinovatkou. Postavil na tu věc kus plastu, na něj prstencovitý magnet a hned vysvětloval. "Máme zde vysokoteplotní supravodič," (ona černá "věc"), "který zchladíme pod kritickou teplotu..." Nato vlil do misky vydatnou dávku kapalného dusíku, který se ihned vařil a vytvářel velmi efektní závoj vodní páry. Ale po chvíli nás dostal úplně; to když po schlazení supravodiče pinzetou vyndal distanční plastovou destičku a magnet dále setrvával na svém místě, vznášející se asi půl centimetru nad supravodičem. To způsobilo u většiny posluchačů minimálně otevření úst či široký úsměv na tváři. Potom nám ještě povídal o vlacích na magnetickém polštáři, ale všichni se soustředili spíše na levitující prstenec, který se otáčel, brzděn pouze odporem vzduchu... "Ta supravodivost, to bylo nejhustější!" reagovali někteří dotázaní den po exkurzi na moji otázku, co že se jim nejvíce líbilo.

Další laboratoř se zabývá výzkumem a vývojem zařízení na bázi kapalných krystalů. Dozvěděli jsme se o několika základních principech funkce "LC", bylo nám vysvětleno několik pojmů a v neposlední řadě i to, že nejsou využívány zdaleka jen v displayích, ale i třeba ve svářecích helmách, které automaticky mění clonu v závislosti na intenzitě osvětlení.

Poslední plánovanou návštěvou byla další laserová laboratoř. Zde se vyvíjí polovodičová čidla záření a další "vychytávky". Přes celou místnost se rozkládá obrovitá optická lavice s několika lasery na jednom konci a s komorou s detektory na druhém, kde byla (zřejmě pro efekt) vystavěna dlouhá a spletitá cesta pro světelný svazek. Přednášející vysvětlil podstatu světla, vzniku barvy, popsal funkci zmíněných laserů, zmínil se o výzkumné činnosti v této oblasti. Nejefektnější bylo, když zaostřil světlo jednoho z jeho "blikátek" do malého bodu v prostoru, kde vznikl "výboj" – došlo zde působením světelné energie k ionizaci atomů vzduchu, což bylo doprovázeno světelným a zvukovým efektem a na zdi za tímto miniaturním svítícím bodem, který jakoby vznikl "z ničeho" svítil "flek" skládající se ze světla různých vlnových délek vyzařovaného výbojem.

Asi ve 12:00 jsme budovu opustili, někteří (včetně mne) s bolením hlavy způsobeným velkým přílivem informací. Ti, kterým to nebylo málo, mohli pokračovat do ústavu v Cukrovarnické ulici. A protože mně to málo nebylo, pokračoval jsem. Bohužel jen já s paní profesorkou, která po prohlídce první laboratoře musela odejít. A tak jsem zbylých pět expozic pohlížel sám, přidružen ke skupince studentů jiného gymnázia.

Jen vyjmenuji expozice, které jsem navštívil: Laboratoř AFM-STM (mikroskopie atomových sil, rastrovací tunelová mikroskopie), Technologie MOVPE (Způsob přípravy tenkých vrstev polovodičů - nanostruktur), Technologie MBE (Jiný způsob přípravy tenkých vrstev polovodičů), Vysokoteplotní supravodivost a levitace (Dost podobné výše popsané expozici supravodivosti plus "hmatatelné" znázornění supravodivosti pomocí supravodiče a ohmmetru), Rentgenová strukturní analýza, Scintilátory a detektory záření.

A ještě jeden "špek". Zmíněným studentům, se kterými jsem navštívil druhou expozici supravodivosti se líbila snad ještě více než nám ta první. Začali se vyptávat na kapalný dusík, říkali že snad ve škole mají kus supravodiče, prý kde by se dala ona tekutina sehnat. Čekal jsem výklad o nebezpečí "hyperstudených" tekutin, ale reakce přednášejícího mne mírně šokovala. Nejenže se nezmínil o účincích tekutiny o teplotě kolem -200 °C, ale ještě se nabídl: "Přijďte si s termoskou, my vám trochu odlijeme." Pod náhlou potřebou zabránit možnému zmrzačení přítomných jsem vznesl nejistou připomínku, že tahle teplota by nemusela být zdraví prospěšná. Věděli jste, že práce s kapalným dusíkem je v podstatě velmi bezpečná? Já tedy ne, a proto jsem žasl, když si ten pán začal lít dusík z kontejneru rovnou na ruku a ještě více, když s toutéž rukou o dvě minuty později zcela úspěšně gestikuloval jakoby nic: "Akorát je nepříjemné, když vám to zaběhne do ponožek," zhodnotil to, co právě udělal, a potom poléval ruce dobrovolníkům z řad přítomných (mezi které jsem nepatřil a teď toho lituji...).

Nebojte se tedy příliš kapalného dusíku, polití nevadí, pokud se nenasákne do šatů, ihned se totiž odpaří, jen smočení v nádobě by vadilo.

Z mého pohledu bych hodnotil celý den jako výborně strávený, i když docela dlouhý; na konci jsem byl vážně unavený. Těm, co nám na jednotlivých pracovištích vykládali, nelze nic vytknout. Snad jen by měli prohlídku lépe strukturovat - efektní pokusy bych zařadil na konec expozice, protože v němém úžasu pak člověk snadno přestane vnímat, co průvodce říká dál.

Exkurze byla skvělá, kéž by takových mohlo být víc.

19. listopadu 2004

Pavel Tomáško, bývalá O8.A (2006)

Alpiq
generální partner školy

Sambar sport
sponzor školy

© Gymnázium Kladno 2004-2020
Kontakty    Partneři    Webmasteři    Novinky    Vyhledávání (pre-alfa)