Chandroidní mluvčí:
Hle, hle, hle, hle
kdo to sem jde!
Hlas tichý, neslyšný,
trudná tvář,
smutku zář,
duch slabý, frišný.
V očích téměř slzy,
člověka to až mrzí.
Nelze než litovat
a duši zpytovat...

Rýmy, šprýmy, komíny
toť jest minimin

Nonsens aneb úroveň:
Juk: Nonsens sem.
Kuk: Nonsens tam.
Nonsens kam se podívám...

Člověk si věci nesmí brát moc osobně, to by ho pak ranilo všechno. Je potřeba mít nadhled. A některým lidem těm pomyslný políček někdy víc než prospěje. Veselé Velikonoce!

Děkuji za vtipné i vážnější odpovědi. On mezi námi bude možná ten rozdíl,že beru svoji práci vážně a snad i zodpovědně v rámci svých sil.Humor mám ráda, ale jak už jsem jednou zmínila,někdy může i zranit,i když to tak třeba nebylo míněno. I na to má čtenář své právo i bez různých, byť pravdivých, citátů. A to je asi na delší dobu můj poslední komentář k této výměně názorů.

Nedávno jsem také narazil na jistý zajímavý citát, o němž si myslím, že hovoří za vše:
„Opravdu si od nikoho nenechám diktovat, čemu se můžu nebo nemůžu smát. Humor je jedna z mála autentických hodnot. A taky je to detektor hodnověrnosti. Pokud se nějaký ideový koncept hroutí po jedné satirické básničce a musí ho promptně hájit kárná literární komise, tak ten koncept nejspíš za moc nestojí.“

Bylo by dobré mu věnovat pár chvil a zamyslet se nad ním.

V odpověď:
Učitel, ten měl by učit.
Student zas má se učit.
Když selže jeden,
škola stane se
hned trpkým medem.
Však co dělat, selhává-li druhý?
Nic než aspoň napsat text hrubý.
Však nebojte se:
Ne všichni, jen někteří
epigram můj zaslouží.
Tělocvik, literatura či fysika,
vždyť je to všechno jenom vtipná kritika.

Reakce na některé Nebožtíkovy příspěvky: z nudy při nemoci jsem navštívila toto fórum. Nalezla jsem zde komentáře, z nichž některé - jak si je interpretuji já - jsou kritikou na výuku v naší škole. Možná si řekneš/řeknete, že potrefená husa se vždycky ozve. Ano, ozývám se, ale hlavně proto, že některé z nich hraničí se zesměšňováním. Jako učitelka si nedokážu představit, že zesměšňuji své studenty na veřejně přístupném fóru. Pro mě naprosto nepřijatelná věc. Jediné, co na těchto příspěvcích oceňuji, je jejich forma. Tak toto jsem měla na srdci.

Na otázku Jaspisu odpověď je třeba hledat jinde. Zde vládnu já a Rusové.

Co se stalo s časopisem GK (jascasopis.cz)? Plánujete reinkarnaci?

Já tě odvolám

Já se odvolám

Physalis:
Áj viš áj kud spík Džerman end Frenč,
bat áj kánt ívn spík Ingliš, jet áj týč it.
Áj viš dys and ded, bat sinks dont čendž.
Mejbí áj šud džast retájr end lív
ze sťůdents eloun. Bat áj wount.

Pesimistické šestiverší:
Hodina odpadá,
škola se rozpadá.
Zástupce v nemocnici,
ředitel as v blázinci.
V trubkách je olovo,
konec, amen, hotovo.

Pětiverší o odcházečce:
Vždy má někde studenta či studentku,
a proto potřebuje jen chviličku.
Právo, politika, filosofie...
všechno, všecičko je psychologie.
Kde nic není, tam ani smrt nechodí.

Exponenciální fce a rce,
nechci vidět již nikdy více.
Tabulky, výpočty a grafy...
Hrůzné absolutní hodnoty!
Tři, čtyři, pět... Ach, zlý Koberec!

Mrkú mrkú????

Iracionální hrůza:
Ludolfovo číslo, Eulerovo číslo,
odmocnina ze dvou, odmocnina ze tří...
Toť iracionální čísla, jež nikdy nekončí,
hrozné to zbraně v chapadlech Koberce.
Ach, jaké to zlo, temná síla, černá magie...
Co zmůžeme my sami, ubozí nebožtíci?

Fysikální haiku:
Pevné těleso
se deformuje tahem,
tlakem a smykem.

Óda na trubky:
Ač vedou vodu, života posvátný
mok, teče v nich i jed olověný.
Pamatují Františka Josefa,
císaře celičkého Rakouska,
Tomáše Garrigue Masaryka,
presidenta Československa,
i Gottwalda Klementa, KSČ předsedu,
zku*veného marxistu-leninistu.
Jsou doopravdy velmi prastaré,
mnohé slyšeli jejich uši železné.
Však olovo píti by se nemělo,
ač by nám jinak jistě chutnalo.
A tak tedy žáci žízní trpí,
věříce, že je hygiena spací.
Já však pravím: Ne vodě, pijme čaj!