Stále jsme ale jenom u výuky a její náplně. Jenže kladenské gymnázium - ať už se mu oficiálně říkalo reálka, jedenáctiletka nebo střední škola všeobecně vzdělávací - už od svých počátků nabízelo mnohem víc než hodiny strávené ve školních lavicích.
Poměrně časté byly nejrůznější koncerty či představení studentů, konané v kladenském divadle, v hotelu U Bílého beránka, případně v jiných kladenských sálech. Výtěžky z takových akcí většinou šly na charitativní účely (za války třeba pro zřizování „Zátiší vojínům v poli", po válce na péči o děti a sirotky apod.).
Za první republiky zdejší studenti pravidelně připravovali Akademie, recitační, divadelní a koncertní programy, které se většinou odehrávaly v sále Lidového domu. Ani z takových akcí neměli studenti přímý zisk-peníze posílali do fondu na podporu studujících. Na programu Akademií bylo většinou několik drobnějších hudebních skladeb prokládaných recitacemi. Vše uzavíralo předvedení nějakého menšího dramatického kusu. V roce 1919 začal v Kladně vycházet studentský časopis Snahy, z části tvořený i studenty reálky. Na protest proti profesionálně vedeným a možná trochu akademickým Snahám vznikl alternativní, „podlavicový", ručně psaný časopis Čuřina, časopis pěstující originalitu (Někdy hodně, jindy málo.), jenž přetékal nejrůznějšími recesemi a vtípky. V některých z nich by se možná i dnešní studenti poznali. Časopis stál-jak také v Kladně jinak - 60 havířů a v jeho podtitulu vítalo čtenáře heslo: Sundej z hlavy buřinu, pak čti teprve Čuřinu! Studentské časopisy patří ke škole dodnes-zatím poslední G-listy ovšem vycházejí hlavně v internetové podobě. Některé z titulů vydržely rok, dva, jiným se podařilo vybudovat slušnou tradici (v posledních letech třeba Boty nebo Goblin), většinou ale zanikaly společně s odchodem svých zakladatelů.