Při vzpomínce na dobu studií na kladenské reálce přichází mi vždy na mysl zemřelý profesor náboženství Josef Dostál. Byl na ústavě od jeho založení a vytrval 24 roky až do své smrti. Milý, laskavý, vlídný a spravedlivý učitel a příznivec studentů. Pomáhal, jak mohl, netoliko snad jen ve svém předmětu, ale urovnával i rozpory při prospěchu v jiných učebních disciplínách.
Ušlechtilou zábavu studentů vždy podporoval a vzpomínám tu matně na pohostinný jeho byt při příležitosti jeho jmenin, kdy zpěvácký kroužek studentů, vedený již tehdy kolegou Josefem Špalkem, získal si celé jeho srdce a my vděčně jsme se odměnili našemu katechetovi, takže po našem odchodu vyhlíželo to u něho jako u snědeného krámu, ač byl na náš vpád tajně a zrádně upozorněn a bohatě připraven.
Speciálně s naším ročníkem udržoval přátelské styky až do svého předčasného odchodu, sledoval se zájmem otcovským další osudy svých bývalých svěřenců a těšil se z úspěchů svých žáků právě tak, jako cítil s jejich nezdarem.
S profesorem Dostálem odešel z kladenské reálky velký přítel studentstva a památka na tohoto jemného a ušlechtilého kněze zůstane v každém z jeho žáků trvale ctěna.
Zemřel 25. října 1924 na Kladně a pohřeb jeho konal se za veliké účasti jeho přátel ze všech kruhů občanstva.