"Privatistky byly tvorové, kteří měli málo práv a mnoho povinností."
Privatistky byly tvorové, kteří měli málo práv a mnoho povinností. Byly vesměs rodu ženského, neboť nebyl znám případ, že by se na tuto fušku dal chlapec. Seděly většinou v prvních lavicích, za nimi se "dekovali" hoši. Při přímém styku se spolužáky si vykaly. Jakmile po hodině profesor ze třídy odcházel, musely za ním ťapkat na studenou chodbu a tam čekat přes přestávku, až přišel nový vyučující. To proto, aby nebyl nedovolený styk se studenty. Chodily denně do školy, dělaly uložená domácí cvičení, psaly i školní práce, ale nesměly být běžně zkoušeny. V pololetí a na konci školního roku skládaly zkoušky ze všech předmětů, ba i z tělocviku. Zvykly jsme si na to zopakování celé látky a u většiny dívčích jmen bývaly ve školních zprávách hvězdičky, označující vyznamenání.
Já jsem přišla do kladenské reálky počátkem školního roku 1911-12 do tercie. To už tam byly dívky jako privatistky třetím rokem. Celkem nás v tomto školním roce bylo na ústavu deset. O velkých přestávkách jsme chodívaly před válkou dolů do "podsvětí" k bytu školníka pana Biskupa; když byla zabrána budova reálky pro vojsko a vyučovalo se ve škole u Amálky, shromažďovaly jsme se u půdy, kde jsme se zuřivě oddávaly tanci, zejména tehdy modernímu "siročáku" (Sir Roger"). Jaký to byl pro nás požitek po některé suchopárné hodině!
Po nastoupení ředitele Dr. Jar. Šťastného se dozor nad privatistkami zpřísnil. Přísné oko p. ředitele kontrolovalo i délku našich sukní a způsob účesu. Drdůlky na uších zakázal.
Tím, že dívky musely být o přestávkách mimo třídu, přicházely o nejkrásnější část studia. Jediná legální příležitost, kdy se mohly privatistky stýkat se spolužáky, byl odpolední nepovinný zpěv, řízený ředitelem J. E. Jankovcem, později učitelem Cyrilem Novotným. Od listopadu 1918 zašla instituce privatistek, byly to pak studentky rovnoprávné s hochy.