Ze základů angličtiny, které nám předala skvělá profesorka v prvním ročníku, jsem čerpala ještě dlouho po škole. Díky úžasné češtinářce, která nás dokázala zaujmout a vzbudit zájem, jsem všechny ty Dostojevské a Jirásky opravdu přečetla, čemuž jsem dnes, kdy referáty za naše děti dělají běžně „pan Google a paní Wiki", vděčná. Samozřejmě, že byly i případy opačně-znásobené zrůdnou dobou, ve které jsme svá studentská léta prožívali, ale na špatné se rychle zapomíná. A jsem tomu ráda! Přeju gymnáziu spoustu dobrých profesorů minimálně dalších 110 let.