"Žádné hádání se o role, místo toho uvolněná a přátelská atmosféra. A tu a tam i kulinářské zážitky v podobě konzumace dortíků, větrníků apod."
Nabídku stát se členem dramatického kroužku pod vedením paní profesorky Pochmanové jsem dostal někdy v roce 2000. Byl jsem tehdy studentem třetího ročníku, a abych byl upřímný, dlouho jsem s odpovědí neváhal. V kroužku byli totiž činní, krom jiných i moji kamarádi, což spolu s vedením paní profesorky slibovalo hodně zábavy a příjemných zážitků. A také že ano.
Žádné hádání se o role, místo toho uvolněná a přátelská atmosféra. A tu a tam i kulinářské zážitky v podobě konzumace dortíků, větrníků apod. Na druhou stranu však i nemálo práce. Tu jsme ale všichni dělali rádi-neváhali jsme ve škole zůstat až do večera, abychom se připravili na představení, nebo si naopak přivstat, abychom už od sedmi ráno nacvičovali v tělocvičně naši vánoční hru, která, aniž bych se chtěl jakkoli chlubit, byla, alespoň v mých očích, zkrátka nezapomenutelná.
A tak mohu říci, že i deset let po maturitě je můj vztah ke škole více než vstřícný. V některých ohledech byla léta strávená na kladenském gymnáziu jedním z nejlepších období mého života a dramatický kroužek k tomu přispěl měrou rozhodně větší než malou.