"Na společně prožitých sedm let, které měly barvu i vůni, se díváme dnes jako na čas ztracené blaženosti, když jsme v ní žili, těšili jsme se, až ji budeme mít za sebou-přirozená psychická reakce."
Je obtížné zacouvat o téměř půl století zpátky, dnešní moje ohlédnutí je poznamenáno dlouhými lety každodenních zkušeností, ale snad to, co ve mně stále zůstává, je vzpomínka na dobré kamarádské vztahy mezi všemi mými přáteli-spolužáky. Společně jsme hráli nejen fotbal, ale i divadlo (svými hereckými výkony jsme dílu moc neprospěli), chodili jsme spolu do tanečních, do hospody, diskutovali jsme o knihách, zpívali trampské písničky, prožívali jsme i své první lásky (ty ovšem separátně). Scházíme se tréninkově pravidelně dále, víme o sobě, máme si vždy co říci a vyměňujeme si od židle k židli melanž svých vzpomínek, zážitků a výmyslů. Na společně prožitých sedm let, které měly barvu i vůni, se díváme dnes jako na čas ztracené blaženosti, když jsme v ní žili, těšili jsme se, až ji budeme mít za sebou-přirozená psychická reakce. Myslím, že naše třída v ligové tabulce uplynulých let zaujímá docela slušné místo, a že jsme zůstali věrni našemu společnému jmenovateli-kladenské reálce-gymnasiu. Své profesory mám dosud v živé paměti.