Osm let člověka ovlivní. Hodně. Často se mi stává, že někam přijdu, a když řeknu, že chodím na gymnázium, tak okolí reaguje hodně rezervovaně. Dokonce jsem narazil na pojem Gymplbrain. Ale mě to neuráží, naopak.
Jsem hrdý, že chodím na právě tuto školu do nejkrásnější budovy na Kladně. Navíc do úžasného kolektivu. A nejen toho třídního. Často mě to až děsí. Přijdu někam, kde předpokládám, že nikdo z gymnázia nebude, a stejně se odněkud nějaká ta povědomá tvář vynoří. A i když jsem si to během svého studia nemyslel, občas jsem dokonce školu nenáviděl, tak teď to mohu říct s naprosto čistým svědomím: Tahle škola mi bude chybět. Děkuju moc.