Antonín Turek, ředitel gymnasia v Táboře.
Přišel jsem na Kladno z průmyslového sice, ale malého venkovského městečka Kostelce nad Orlicí, a zapadl tu jako písek v moři, Rušný život tohoto vzdálenějšího pražského předměstí, malost mých příjmů v tomto městě kapitálových závodů, působily na mne tísnivě.

„Nevelké děcko, nevycválaný puberťák i podle práva dospělý člověk. Tohle všechno jsem stihl být za osm let na gymnáziu.“

„Má hlad, tedy běží. Běží, tedy má hlad. Kmitá nohama, posunuje se ke schodišti. Naráží do jiných bytostí, ty se válejí v krvi (neválejí).“

„Na společně prožitých sedm let, které měly barvu i vůni, se díváme dnes jako na čas ztracené blaženosti, když jsme v ní žili, těšili jsme se, až ji budeme mít za sebou-přirozená psychická reakce.“

„Nejradši vzpomínám, jak jsem na gymplu dělal pedagogické praxe a později rok učil seminář z biologie. Moji učitelé mě přijali jako kolegu. Děkuji jim za to.“

„Žádné hádání se o role, místo toho uvolněná a přátelská atmosféra. A tu a tam i kulinářské zážitky v podobě konzumace dortíků, větrníků apod.“