"Kladenské reálné gymnázium bylo tehdy ústav znamenitý, bylo výborně vedeno a překvapovalo úrovní a ukázněností svého studentstva"
Od 1. září 1934 jsem postupně a vždy po dobu jednoho školního roku působil na dívčím reálném gymnáziu Krásnohorské v Praze, na reálném gymnáziu v Kladně a na reálce (brzo reálném gymnáziu) v Praze 1, Dušní ulici... Svoje nejhezčí vzpomínky jsem si ze středoškolského působení odnesl právě z Dušní, a také z těch krátkých desíti měsíců na Kladně, kam jsem denně z Prahy vlakem nebo autobusem dojížděl. Kladenské reálné gymnázium bylo tehdy ústav znamenitý, bylo výborně vedeno a překvapovalo úrovní a ukázněností svého studentstva, což bylo do značné míry s podivem, každý druhý student byl proletářské, dělnické, hornické, hutnické dítě z místa nebo blízké periferie, odjakživa jevišť třídních rozporů a nenávistí. Z těch do zdejších školních síní nezavanulo nikdy to nejmenší, pro učitele i mládež zůstával ten vzorný ústav českého pedagogického umění pravou officinou humanitatis". V kladenském sboru jsem objevil krajana, již dlouhá léta v něm působil jako franštinář - češtinář profesor Karel Ružiczka, Náchoďan a někdejší náchodský student, o devět roků starší než já. Byl učitel výborný a velmi oblíbený, odborník na slovo braný, člověk nesmírně srdečný a dobrý, přítel k pohledání. Byl starý mládenec z přesvědčení, vždy dobré míry, kulturní i kulinární gourmet, absolutně nectižádostivý. Byli jsme přáteli hned a naše přátelství potrvalo až do jeho smrti na penzi v rodném Náchodě, v rodině jeho vdané sestry. Společné vzpomínky studentské, společná láska k rodnému horskému koutu, odkud jsme oba vylétli, aniž jsme se s ním zatím dokázali rozloučit, společné záliby i úcta. Pokládám si za zásluhu, že jsem Ružiczku, člověka stejně svědomitého jako totálně neambiciózního, dokázal vylákat a vlastně přinutit - běda, pozdě a jen načas - k literární práci, nejprve k článkům o současné francouzské literatuře, kterou výborně znal, v Kritickém měsíčníku, potom k práci překladatelské, nakonec i k záslužným podnikům edičním (vydal z pozůstalosti prof. Šimka nevydané svazky jeho Dějin francouzské literatury). Ružiczka měl v rukopise úplný překlad her Racinových, pracoval na nich tiše a mlčky pro čirou potěchu srdce. Zvláštní případ talentované skromnosti a reálného ducha, spojené s neuvěřitelnou agorafobií...