"Nemá-li učitel zpěvu hlubokou lásku ke zpěvu, trpělivost a určitou obratnost proměniti hodinu zpěvu v zábavu, na kterou se on i studenti vždy těší, nemůže docíliti kloudných výsledků. Podařilo se mi to"
Vzpomínka na vyučování zpěvu na kladenské reálce vybavuje mi v mysli obrazy krásné. Zpěv byl pro studenty předmětem nepovinným. Chuť a lásku k němu třeba bylo vzbuditi odkrýváním krás zpěvu a buzením záliby pro něj. Touto zásadou řídil jsem se z praxe na kůru kladenském, kde i u dospělých docílil jsem jí zdatnosti chrámového smíšeného sboru i ochoty kruhu hudebníků, a družil tak nejlepší hudební síly v městě k provádění vynikajících skladeb hudby chrámové.
Nemá-li učitel zpěvu hlubokou lásku ke zpěvu, trpělivost a určitou obratnost proměniti hodinu zpěvu v zábavu, na kterou se on i studenti vždy těší, nemůže docíliti kloudných výsledků. Podařilo se mi to; vždyť zpěv navštěvovalo v některých letech 90 % studentů a mnozí přespolní obětovali zpěvu i prázdné půldny ve středu a v sobotu.
A tu vzpomínám zvláště na zdatnost mužského sboru v letech, kdy do V., VI. a VII. chodili první abiturienti reálky. Byli mezi nimi někteří i starší, a tudíž s hlasy vyspělými, pěknými. K nim připojili se ostatní s vymutovanými hlasy z tříd nižších, a tak utvořen 60členný mužský sbor. Na tabuli napsána partitura a hned se cvičilo s některým hlasem; ostatní si mezi tím do kapesních zpěvníčků vepisovali svůj hlas, mnozí i celou partituru.
Co tu bylo ruchu a radosti při takovém hravém nacvičování. Bylo to jako ve zpěváckém spolku, ne jako ve škole. Často přišel si nejen poslechnouti, ale i se studenty zapěti ředitel F. Netuka, velký milovník zpěvu.
Akademie pěvecké pořádané v té době dělaly studentům nemalou čest. A což ty výlety, na nichž se pěly veselé zpěvy: Bazinův „Návrat plavců", Bendlův „Brouk a růže" aj.? Toť byly vždy malé pěvecké závody hojně navštívené studenty i profesory. A tak myslím, že dnes, po 25 letech mohu tvrditi: „Rozuměli jsme si a milovali jsme zpěv, který nám byl vespolek ušlechtilou zábavou a potěšením."