Kdo by neznal toho věčně příjemně naladěného profesora Dostála? Hladce vyholená tvář, černý žaketový oblek, bezvadný účes s pěšinkou a dle předpisu vyholenou tonsurou. Ruce při výkladu originelním způsobem sepjaté, oči přátelsky se usmívající, upřené na žáky. A skvělý výklad. Byť znám Dostál jako výtečný řečník, jehož exhorty a hlavně příležitostné řeči nad hroby zesnulých žáků byly pravými řečnickými perlami.
Vykládal o uctívání Jesulete v jesličkách po celém Německu.,,Hoši! Není jediného chrámu, jediné kapličky v Německu, kde by neměli vystaveny krásné jesličky s Jesuletem."
A ti dobří hoši poslouchali poslouchali nábožně až na ty, kteří v příští mathematické hodině neměli domácího cvičení. Mezi těmi nikdy nescházel kolega Truxa. A tak také teď milý Karel dělal pod lavicí ,,matické cvígro" a nevěděl, o čem dobrý katecheta vykládá.
Ten jej jistě pozoroval, ale ve své dobrotě jej nerušil v pilné práci. Skončil výklad a svým dobráckým: „Tak jemine, hoši, zopakujeme si dnešní látku, abyste se nemusili učiti doma. Truxo!" Karel honem vsunul sešit s cvigrem" do lavice a postavil se jako přistižený hříšník. No tak, Truxo! Koho Němci nejvíce uctívali?" Truxa se rozpačitě ohlíží, shání, kdo by mu něco napověděl, ale nikdo se k tomu nemá. Konečně se nad ním slitoval Láda Wiesner, vykutálený chlapík a napovídá, leč tak tiše, že hoch neslyší. Zatím Dostál jej kárá: „No, tak, Truxo! To je hanba. Kdo jest Němci mejvíce uctíván?"
Truxa konečně zaslechl Wiesnera a rychle odpovídá: „Bismark!" Dovedete si představiti, jak to vypadalo ve třídě! Hurónský smích spolužáků, ale zarudlý obličej prof. Dostála, který snad v životě poprvé se ve škole rozčílil.,,Dobře. Truxo! Za to vás zapiši do třídní knihy." Každý věděl, co by to bylo asi znamenalo. Smích rázem přestal. Tu objevil se v lavici druhý hříšník
Láda Wies
...