Po tři léta jsem byl profesorem státní reálky na Kladně a maturoval s prvními jejími absolventy r. 1907. A nebýti mimořádných okolností, nebyl bych Kladno tak brzy opustil.
Dvacet let mne sice dělí od těch dob, ale v mysli své dodnes chovám jasný obraz všech těch osob i událostí, jež naplňovaly můj život v milém prostředí kladenském, ať mezi kolegy, či mezi studenty nebo občany.
Ne nepravdivá je sentence, že ve vzpomínkách jest ukryta lepší část člověka. Vzpomínám-li kolegů z oné doby, vzpomínám nejprve svědomitého ředitele Fr. Netuky prvního ředitele Bělohlávka, o jehož šlechetné povaze mnoho jsem slýchal vyprávěti, jsem již nezastal vzpomínám dobrých přátel, kol. Aloise Boudy, s nímž také po léta již působím v Praze, vzpomínám dra Bohumila Bydžovského, Jos. Dostála, Lad. Ernýgra, Aug. Hohause, dra Jos. Kratochvíla, Mat. Otty, Vojtěcha Pracha, Ant. Růžičky, Petra Simka, Ant. Turka, Zd. Wirtha a j. Z těch bohužel, opustil nás navždy již dříve Hohaus, za neblahé války zahynuli Otta, Růžička a Šimek, nedávno zesnul kol. Dostál.
Jmenovaní mužové se svěžími silami a s upřímným zápalem věnovali své mladé ještě snahy poctivé práci učitelské i vychovatelské na novém ústavě. Vyučovali jsme do kvinty v místnostech bývalé školy mateřské, později v krásné budově ,,na Amálce". Z profesorů reálky za mé doby v hodinách kreslení šířil ušlechtilý vkus mezi studentstvem jmenovaný již Al. Bouda, jenž pracemi žákovskými vyzdoboval i výroční zprávy školské; práce ty uveřejňoval jako část programu, což byl svého druhu první pokus na střední škole, a pokus se zdařil. Celkovou úpravou - nevyjímajíc ani typografické mělo se dostati žáku do rukou vzorné tiskoviny.
Tím způsobem byla na př. vyzdobena čtvrtá roční zpráva reálky kladenské (škol. rok 1903/4), obsahující článek Zdeňka Wirtha: Architektura a užitá umění přítomnosti; dále zpráva z roku 1904/5 s článkem dra Jana Friče: Walther z Vogelweide,. kde práce žákovské byly řešeny s určitým úmyslem pro knižní výzdobu a zpráva z r. 1905/6 se studií dra Boh. Bydžovského: Příspěvek k theorii svazku kubických křivek racionálných.
Školské zprávy bývaly vkusně upravovány, začež jsme děkovali správě městské, jíž v čele stál starosta dr. Jaroslav Hruška (básník Uden).
Z bývalých profesorů literárně jsou také činni: dr. Bydžovský a dr. Kratochvíl, oba profesoři universitní, prof. Vojtěch Prach a dr. Jan Frič, Zdeněk Wirth, nyní od borový přednosta v ministerstvu školství.
Na své tehdejší studenty tuze rád vzpomínám, na jejich slasti i strasti, na jejich školu i četbu (spravoval jsem knihovnu žákovskou) i na jejich životní plány, s nimiž se mi rádi svěřovali. Konali jsme pěkné výlety do blízkého okolí (jako do lázní Šternberských, na poetickou Budeč) i do vzdálených krajin; zvláště se nám vydařil májový výlet, pořádaný se sextou br. 1906 do Turnova, na Valdštejn, Hrubou Skálu, do Prachovských skal a do Jičína. Také styky s Prahou jsme hojně pěstovali exkursemi při různých příležitostech. Nebylo snad té doby ni jediné umělecké výstavy v Praze, které by se pp. Bouda a Wirth se studenty nebyli zúčastnili. Horlivý Zd. Wirth uváděl žáky do krásné staré naší Prahy.
Vidím ty jasné tváře svých prvních kladenských studentů tak živě! Vidím tu první maturitu r. 1907 za předsednictví zemského inspektora Karla Nečáska, kdy Jaromír Pilnáček z Hnidous paradoval při zkoušce z mathematiky! Netušil jsem v tyto dny, že ho již neuzřím!...
Znamenitě si vedli naši mládenci a srdečně jsem jim tisk! ruku na rozloučenou s upřímným přáním všeho zdaru do budoucnosti. Měl jsem ty hochy, srdečně rád; řekl jsem jim tehdy, že budu chudší o kus srdce, jež mi vzali a s sebou odnášejí. Maturuji od té doby - ovšem mimo léta na vojně ztrávená každého ro v Praze na státní průmyslové škole a vždycky, louče se s novými a novými svými absolventy, vzpomínám nejen prvních abiturientů kladenských, nýbrž i svých tehdejších slov.
Budiž mi dovoleno, abych aspoň jmenoval některé z oněch prvních našich studentů, ač bych mohl a vlastně měl jmenovati všecky; z nich mnozí zaujímají významné místa mezi kulturními českými pracovníky: Václav Čmolík, Zdeněk Dlabač, Fr. Kindl, Oldřich Koníček, Jar. Mařík, Karel Neumann, Fr. Pešek, Jos. Pří- vora, Vilém Skoch, Jos. Šaloun, Jos. Spalek, Čeněk Vodička, Jaroslav Zlonický a j S obecenstvem jsme žili na Kladně v nejlepší shodě. Tehdy byl na Kladně zmí- něný již starosta dr. Hruška, okr. hejtman Hatlák a okr. školní insp. Rud. Soukup. Kvetla doba tak zv. lidových přednášek. Přednášeli jsme v Kladně i v okolních obcích, obzvláště v Libušíně, přednášeli rolníkům i dělníkům; až do Unhoště a Chýňavy jsem zajížděl. Z přednášejících uvádím ještě aspoň kol. Ant. Turka a Zábranského. Býval jsem žádán hlavně o tyto přednášky: O divadle (řada přednášek), o poddanství lidu selského, o Havlíčkovi Borovském, o Tylovi, o době obrozenské, o Rukopisech KD a ZH, o Macharovi a j.
Ve čtvrtek jsme chodívali na přátelské besedy do hostince u Dufků a do vinárny Bláhovy. Scházeli jsme se s kolegy, učícími na ústavě ku vzdělání učitelek; tam býval naším předsedou ředitel Adolf Fux, osvědčený pedagog a dobrý spo- lečník. Tam hrával nám na klavír milý učitel zpěvu a hudby, předčasně zesnulý
Kukla.
A ještě několik slov o našem stavu profesorském i o našem vztahu k studentstvu.
Povolání učitelské není vždy povoláním lehkým a vděčným; vyžaduje člověka celého, všecky jeho síly a schopnosti. Avšak před jinými stavy má alespoň tu výhodu, že člověk žije stále uprostřed mládí, uprostřed mladých tužeb a nadějí, rok za rokem naslouchá šumění mladých perutí, které ze školních škámen po prvé se rozlétají do světa.
Rok za rokem je to stejné; doba se mění, mění se její hesla, její snahy, její smýšlení, ale v podstatě mládí zůstává vždy týmž: smělým, lačným, milým a naivním mládím!
Rok od roku hledím za nimi, za svými studenty, vzpomínky v duši se kladou v nových a nových vrstvách, hledím za nimi jako za mladými ptáčaty, jimž jsem pomáhal otvírati okna do světa. Hledím za nimi a moje duše je plna vroucí modlitby: Dej jim, Bože, přeletět bez zklamání, bez hořkosti, bez bolesti!.