Studentem gymnázia jsem se stal jako primán. Byla to léta válečná, ale pro nás malé chlapce byla vážnost společenské situace do značné míry překryta našimi osobními zážitky, každodenními střety s realitou života, kterou pro nás v té době představovali starší spolužáci-od kvintánů výše bylo možné se nadít všelijakých činů, které však, po pravdě řečeno, bývaly obvykle námi malými vyprovokovány. A tak jsme občas byli ponořeni do vody ve Elabu na záchodcích či jinak ztrestáni, když už naše provokace přesáhly míru únosnosti oněch velkých".
Zlá doba pominula a jedním z nejkrásnějších zážitků v první době poválečné byl Majáles roku 1947, jehož spolutvůrcem byl i pan profesor Gabriel, jehož nemohu nevzpomenout i s ohledem na své výsledky v jazyce českém. „Dolanský, vaše jinak pěkné práce nemohu dočisti do konce, neboť se obávám, že v posledním odstavci naleznu nejméně tři hrubé chyby." Snažil jsem se, ale asi to nikdy nebylo dokonalé.
Zcela specifickým zážitkem nepřestávají pro mě být s ohledem na mou profesi hodiny latiny. Po prodělaném tyfu jsem byl nucen dohánět látku, což jsem v latině do značné míry podcenil. Vyvolán jednou, ohodnocen nedostatečnou, usoudil jsem, že toho bylo dosti a bude mi ponechán nějaký čas na nápravu. Avšak ten čas byl panem profesorem určen již na další hodinu, a tak jsem opět byl hodnocen nedostatečnou, což mě zase spíše jen ukolébalo, než vyprovokovalo k intenzivnímu studiu. A tak jsem byl vzpamatován (kantory a rodiči) až téměř na poslední chvíli, začal se učit i doučovat latině, ale už nešlo napravit vše. A tak si vzpomínám na pana profesora Hanuše, jak říká: Dolanský, vy chcete s tou latinou na medicínu.... Ještě že se těším tak dobrému zdraví..."
A byly pak i roky ne zcela přející studiu. Po průšvihu na zemědělské brigádě byla studentům naší třídy uložena povinnost víkendových prací na Poldovce".
Byly i chvíle ještě horší. Bylo to tehdy, kdy dvěma studentům naší třídy bylo v den maturitní zkoušky sděleno, že ji nemohou konat. Nebyli jediní, koho tehdejší doba poznamenala, a proto je dobré na to nezapomenout. Pro všechno krásné, co jsem na gymnáziu prožil, věřím, že se nic takového již nebude opakovat.
Přeji kladenskému gymnáziu, aby vždy nacházelo pro své studenty kantory, kteří budou dobrými následovníky těch, kteří se již ocitli ve dvoraně " slávy".